
V tomto článku jsou uvedeny způsoby stanovení výše jednotlivých druhů cestovních, které jsou ve všech níže uvedených příkladech, není-li uvedeno jinak, daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele. Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. zh) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen ZDP), jsou daňovým nákladem cestovní náhrady poskytnuté v souladu se zákoníkem práce. Podle § 156 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen zákoník práce nebo ZP) se za cestovní náhrady považují pouze náhrady poskytnuté zaměstnanci v souladu s § 152 ZP, tj. náhrady výdajů, které mu vznikly při:
- pracovní cestě (viz § 42),
- cestě mimo místo pravidelného pracoviště (§ 34a),
- cestě v souvislosti s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného…