Neprístupný dokument, nutné prihlásenie
Input:

Režim přenesení daňové povinnosti

12.6.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Režim přenesení daňové povinnosti

Ing. Martina Matějková

Informácie platné podľa legislatívy v ČR!

§ 92a ZDPH– Režim přenesení daňové povinnosti – základní ustanovení

Režim přenesení daňové povinnosti je specifický režim v mechanismu uplatňování DPH, který je v zákoně o DPH upraven od 1. 4. 2011. Na rozdíl od „běžného režimu” uplatňování DPH, při kterém má povinnost přiznat daň na výstupu poskytovatel plnění, je v režimu přenesení daňové povinnosti povinnost přiznat daň na výstupu přenesena na příjemce plnění. Režim přenesení daňové povinnosti se uplatňuje pouze mezi plátci při poskytnutí plnění s místem plnění v tuzemsku. V oblasti režimu přenesení daňové povinnosti novelou zákona o DPH nedochází k zásadním změnám.

Základní ustanovení

§ 92a odst. 2

„Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije, pokud ke dni uskutečnění zdanitelného plnění příjemce tohoto plnění nejedná jako osoba povinná k dani.”

V daném případě nedochází k věcné změně, pouze k potvrzení doposud aplikované správní praxe. Platí, že pokud příjemce plnění ke dni jeho uskutečnění zdanitelného plnění má za to, že toto plnění použije například pro své soukromé účely, tj. pro činnost, při které nejedná jako osoba povinná k dani, režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije. Stejně tak se režim přenesení daňové povinnosti nepoužije v případě, kdy příjemce plnění (například obec) ke dni uskutečnění zdanitelného plnění má za to, že toto plnění použije pro účely výkonu veřejné správy, tj. pro činnost, při které nejedná jako osoba povinná k dani.

§ 92a odst. 3

„Režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije na zdanitelné plnění, pokud ke dni přijetí úplaty přede dnem uskutečnění tohoto plnění příjemce tohoto plnění nejedná jako osoba povinná k dani.”

I v tomto případě se jedná o potvrzení dosud aplikované správní praxe. Pokud příjemce plnění ke dni poskytnutí úplaty (zálohy) přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění nevystupuje jako osoba povinná k dani (například pokud příjemce plnění ví, že toto plnění použije, resp. plánuje použít pro své soukromé potřeby), režim přenesení daňové povinnosti se ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nepoužije, a to ani tehdy, pokud se následně účel použití přijatého zdanitelného plnění změní. Pokud příjemce plnění nejedná v okamžiku poskytnutí úplaty (úhrady zálohy) jako osoba povinná k dani, má povinnost o této skutečnosti informovat vhodným způsobem poskytovatele plnění.

§ 92a odst. 7

„Mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně za to, že toto zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, a tento režim k tomuto plnění použijí, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti.”

V daném případě se jedná o právní fikci, která byla doposud vymezena pouze v ustanovení § 92f odst. 2 ZDPH, tj. vztahovala se pouze na případy, kdy došlo k dodání zboží nebo poskytnutí služeb uvedených v příloze č. 6 k zákonu o DPH. Do účinnosti novely platilo, že pokud se plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, dodání zboží, nebo poskytnutí služby a příjemce tohoto plnění v odůvodněných případech shodně domnívali, že toto plnění spadá do některé z položek vymezených v Nařízení vlády č. 361/2014 Sb., o stanovení dodání zboží nebo poskytnutí služby pro použití režimu přenesení daňové povinnosti, podléhalo předmětné plnění režimu přenesení daňové povinnosti. Tato právní fikce se novelou zákona o DPH zavádí obecně pro celý režim přenesení daňové povinnosti. Právní fikce vymezená v § 92a odst. 7 se nicméně uplatní pouze v odůvodněných případech, nikoliv tehdy, kdy nejsou pochybnosti o tom, že plnění režimu přenesení daňové povinnosti nepodléhá.