Neprístupný dokument, nutné prihlásenie
Input:

Uznatelnost nákladů na reklamu realizovanou jiným subjektem než je deklarován - judikát

7.11.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Uznatelnost nákladů na reklamu realizovanou jiným subjektem než je deklarován – judikát

Ing. Jiří Šperl

Informácie platné podľa legislatívy v ČR!

Jedná se o další příspěvek k problematice uznatelnosti vynaloženého nákladu v případě, že poskytnuté plnění, v tomto případě reklama, bylo fakticky realizováno jinou osobou, než byla deklarována na dokladech.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Afs 132/2017 - 29 ze dne 4. července 2018, publikovaného na www.nssoud.cz

Z předchozího řízení

Žalobce ve zdaňovacích obdobích roku 2009 a 2010 uplatnil výdaje za reklamu podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v relevantním znění (dále jen „zákon o daních z příjmů”), kterou pro něj měli zajišťovat různí dodavatelé [konkrétně Bellum, s. r. o., Carenex plus, s. r. o., Oldřich Hrabec a SPARROW RACING, s. r. o.]. Správní orgány dovodily, že nebylo prokázáno uskutečnění reklamy deklarovanými dodavateli, tj. společnostmi Bellum, s. r. o., a Carenex plus, s. r. o., neboť ve skutečnosti byly tyto reklamní služby podle jejich názoru dodány p. Hrabcem, nadto byly ceny reklamy sjednány bez ohledu na rozsah poskytnutého plnění; výdaje stěžovatele tedy měly být vynaloženy v rozporu s § 24 odst. 1 ZDP, zákona o daních z příjmů.

Krajský soud ke společnému řízení a obě napadená rozhodnutí stěžovatele zrušil. Krajský soud se neztotožnil s názorem stěžovatele, podle něhož žalobce neprokázal oprávněnost uplatnění daňových výdajů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Konstatoval, že z hlediska konstrukce důkazního břemene daňového subjektu není myslitelné, aby správce daně neuznal účelně a prokazatelně vynaložené výdaje ve smyslu § 24 zákona o daních z příjmů jakémukoliv daňovému subjektu jen z toho důvodu, že daňový subjekt sice prokázal, co tvrdí on sám (tj., že na reklamu, kterou si objednal u jiného subjektu, vynaložil určitou částku, doložil realizaci reklamy a souvislost výdajů s dosaženými příjmy), ale jiné subjekty, které např. subdodavatelsky plnění realizovaly, neměly mezi sebou řádně uzavřeny smlouvy týkající se realizace plnění v navazujícím subdodavatelském řetězci. Pokud si žalobce objednal u společností Carenex plus, s. r. o., a Bellum, s. r. o., reklamu, zaplatil za ni a reklama byla realizována a fakturována, pak mu okolnosti smluvních ujednání či vytvoření řetězce dodavatelů, které nemohl ovlivnit, nemohly být kladeny k tíži.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Kasační stížnost není důvodná

Z odůvodnění rozhodnutí

Daňová teorie mezi daňově účinné (tj. výdaje snižující daňový základ poplatníka) zahrnuje takové výdaje, které splňují následující podmínky:

  • Výdaje musí poplatník skutečně vynaložit.

  • Výdaje poplatník musí vynaložit v souvislosti se získáváním zdanitelných příjmů.

  • Musí být vynaloženy ve zdaňovacím období.

  • Za výdaje je považuje zákon.

Jak konstatoval zdejší soud např. v rozsudku sp. zn. 5 Afs 74/2009, smyslem a účelem této právní úpravy je vymezit, které výdaje si může daňový subjekt uplatnit tak, aby byly daňově uznatelné.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že se již dříve zabýval případy, v nichž byla jako daňový výdaj podle § 24 odst. 1 zákona o daních příjmů uplatněna částka za reklamní služby, které byly realizovány prostřednictvím (i několika) subdodavatelů dodavatele reklamy, jenž byl uveden na daňovém dokladu. Nejvyšší správní soud a priori nevyloučil daňovou uznatelnost takového výdaje na reklamu, pokud bylo prokázáno, že tato byla skutečně poskytnuta (viz např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 15. 2. 2013, č. j. 5 Afs 29/2012 - 47). Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2011, č. j. 9 Afs 11/2011 - 68, plyne:[Při posuzování uznatelnosti daňového nákladu (výdaje) dle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů je nerozhodné, zda deklarované plnění bylo poskytnuto skutečně subjektem uvedeným jako dodavatel na účetních dokladech a zda právě tento subjekt přijal úplatu za poskytnuté plnění [byl adresátem nákladu (výdaje)], rozhodné je v této souvislosti faktické vynaložení deklarovaného nákladu, tj. zda poskytnutý náklad (výdaj) byl vynaložen v deklarované výši právě za deklarované plnění [při splnění dalších podmínek daňové uznatelnosti tohoto nákladu (výdaje)].”

Jakkoli lze v nyní souzené věci souhlasit se závěrem správce daně a stěžovatele, že daňový subjekt nemůže uplatnit jakýkoliv výdaj (náklad), nelze na stranu druhou odhlédnout od skutečnosti, že pochybnosti správce daně a stěžovatele nesměřovaly ani tak k fakticitě poskytnutého plnění ve formě reklamy, tedy k tomu, zda skutečně byla dotčená reklama provedena (naopak stěžovatel ve svých rozhodnutích uvedl, že nezpochybňuje, že reklamní polepy na závodních autech byly uskutečněny a současně ani netvrdí, že by reklama pro žalobce byla provedena duplicitně), ale jeho pochybnosti směřovaly k tomu, zda byla provedena žalobcem deklarovanými dodavateli (Bellum, s. r. o., a Carenex plus, s. r. o.).

Správce daně a stěžovatel přitom nijak nezpochybnili, že posuzované výdaje žalobce skutečně vynaložil v dotčených zdaňovacích obdobích v souvislosti se získáváním zdanitelných příjmů a tyto reklamní služby byly poskytnuty. Z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2011, č. j. 9 Afs 11/2011 - 68, ovšem plyne, že z hlediska § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů není rozhodné, zda deklarované plnění bylo poskytnuto skutečně subjektem uvedeným jako dodavatel na účetních dokladech a zda právě tento subjekt přijal úplatu za poskytnuté plnění. Argumentace stěžovatele k důvodu jeho rozhodnutí tedy není nepřiléhavá, jen na této argumentaci v projednávaných věcech nemohl stěžovatel bez dalšího svá rozhodnutí postavit a již z tohoto důvodu musela být jeho rozhodnutí zrušena (srov. také Za tohoto stavu tedy nelze jen na základě skutečnosti, že reklamní služby byly provedeny jiným dodavatelem, tyto výdaje vyloučit).

Komentář

Nejvyšší správní soud potvrdil svou konstantní judikaturu, že pokud je přijetí plnění po faktické stránce prokázáno, skutečnost, že bylo poskytnuto jinou osobou, neznamená, že je správce daně bez dalšího oprávněn jej vyloučit z daňových nákladů. I v takovém případě mohou být požadavky zákona o daních z příjmů kladené na daňový náklad splněny. Jen je nutno připomenout, že z hlediska daně z přidané hodnoty je situace odlišná a nárok na odpočet nemusí být správcem daně akceptován.