Neprístupný dokument, nutné prihlásenie
Input:

Zdravotní pojištění a platby za tzv. „státní" pojištěnce 2018

13.2.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Zdravotní pojištění a platby za tzv. „státní” pojištěnce 2018

Ing. Antonín Daněk

Informácie platné podľa legislatívy v ČR!


Nařízením vlády č. 140/2017 Sb. ze dne 10. 4. 2017 se od 1. ledna 2018 zvýšil vyměřovací základ u osob, za které platí pojistné stát, na částku 7 177 Kč. To znamená, že za každého tzv. „státního pojištěnce” obdrží příslušné zdravotní pojišťovny od 1. ledna 2018 měsíčně 969 Kč, což je o 49 Kč více než v roce 2017. Tento postup je legislativně v souladu s ustanovením § 3c odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p., kdy částku vyměřovacího základu může vláda vždy do 30. června změnit svým nařízením, a to s účinností k 1. lednu roku následujícího, přičemž se přihlíží k vývoji průměrné mzdy zveřejňované Českým statistickým úřadem, k možnostem státního rozpočtu a k vývoji finanční bilance veřejného zdravotního pojištění.

Zákonem č. 297/2017 Sb. se zvýší vyměřovací základ pro platbu pojistného státem a zároveň odpočet od dosaženého příjmu od 1. 1. 2019 na částku 7 540 Kč a od 1. 1. 2020 na částku 7 903 Kč.

I když se to nezdá, osoby, za které platí pojistné stát, představují více než polovinu populace, proto má každé zvýšení částky vyměřovacího základu přímý dopad na výdajovou stránku státního rozpočtu. Mezi tyto osoby řadíme například nezaopatřené děti, poživatele důchodu, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, příjemce rodičovského příspěvku, uchazeče o zaměstnání a další. Kompletní výčet všech těchto osob naleznete v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p.

Nárokování plateb je řešeno tím způsobem, že zdravotní pojišťovny každý měsíc sdělují počet pojištěnců evidovaných ve „státní kategorii”, a za každého takového pojištěnce pak obdrží od státu příslušnou platbu. Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby zaměstnavatelé řádně oznamovali zdravotním pojišťovnám počátek a konec povinnosti státu platit za dotyčnou osobu pojistné, je-li jim taková skutečnost známa. Podívejme se nyní blíže na funkci těch kódů, které řeší oznamování skutečností u osob, za které platí pojistné stát.

Oznamovací povinnost zaměstnavatele

Pokud je pojištěnec zaměstnán, oznamuje skutečnosti rozhodné pro platbu pojistného zdravotní pojišťovně zaměstnavatel, který je v tomto směru subjektem plnícím zákonnou povinnost. Zaměstnanec však musí zaměstnavateli předložit doklad, na základě kterého nárok na zařazení do kategorie hrazené státem uplatňuje (například rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu, doklad o zahájení studia, o pobírání rodičovského příspěvku apod.). Pro oznamování těchto změn slouží ve zdravotním pojištění příslušné kódy, kdy vznik, resp. zánik nároku na platbu pojistného státem z níže uvedeného důvodu, sděluje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně za použití těchto kódů:

1) M - nástup zaměstnankyně na mateřskou nebo osoby na rodičovskou dovolenou, začátek nepřítomnosti v práci, po kterou se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění, začátek pobírání rodičovského příspěvku.

U - ukončení nároku na zařazení do některé z těchto kategorií.

2) D - přiznání důchodu (starobního, invalidního ve všech třech stupních, vdovského, vdoveckého).

H - odejmutí důchodu.

3) I - nástup uchazeče o zaměstnání do zaměstnání (vždy současně s kódem „P”).

J - ukončení vedení zaměstnance v evidenci uchazeče o zaměstnání v průběhu zaměstnání.

4) L - zařazení zaměstnance bez příjmu ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti do „státní” kategorie osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku. Jedná se například o situace, kdy je zaměstnanec nemocen nebo má neplacené volno po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce.

T - ztráta nároku na zařazení do kategorie osoby „pečující” o dítě, resp. o děti.

5) N - výplata dávek nemocenského pojištění po ukončení zaměstnání. Zaměstnanec již pobírající nemocenské dávky například ukončí zaměstnání k 31. 3. – v takovém případě použije zaměstnavatel kód „O” k datu 31. 3. a současně kód „N” k datu 1. 4.

K - ukončení výplaty dávek nemocenského pojištění zaměstnanci po skončení zaměstnání.

6) G - nástup nezaopatřeného dítěte do zaměstnání v průběhu studia (například na brigádu), vždy současně s kódem „P” nebo například přiznání nezaopatřenosti dítěte v průběhu zaměstnání – zahájení studia na střední nebo vysoké škole.

7) F - ukončení nezaopatřenosti dítěte. Pokud dítě například ukončí studium na střední škole, nebude ve studiu dále pokračovat a do zaměstnání nastoupí dne 2. 7., použije zaměstnavatel kromě kódu „P” k 2. 7. i kód „F” k 31. 7.

Výše uvedené kódy používají zaměstnavatelé a oznamují tak – de facto za zaměstnance – příslušnou změnu zdravotní pojišťovně.

Kódy nejsou pro zaměstnavatele určeny

Pokud si podrobně prostudujeme již citované ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., zjistíme, že okruh osob, za které je plátcem pojistného stát, je podstatně širší, než jak je vymezen kódy používanými zaměstnavatelem (viz výše). To mj. znamená, že pro oznamování některých skutečností, rozhodných pro platbu pojistného státem, není ve zdravotním pojištění určen kód. Z tohoto důvodu musí zaměstnavatel, pokud mu zaměstnanec příslušnou skutečnost oznámí, vhodným způsobem informovat zdravotní pojišťovnu prostřednictvím formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele o platbě pojistného státem, tedy o počátku a ukončení takové skutečnosti. Například se o osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), a o osoby pečující o tyto osoby, a osoby pečující o osoby mladší 10 let, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost) aj. Vždy je však zapotřebí vznik (zánik) nároku průkazně doložit.

Poznámka:

Není-li pojištěnec zaměstnán, anebo pokud skutečnost rozhodnou pro platbu pojistného státem zaměstnavateli neoznámí, pak plní oznamovací povinnost vůči zdravotní pojišťovně sám.

Platby od státu ve prospěch zdravotní pojišťovny

Aby mohly zdravotní pojišťovny relevantně uplatňovat nárok na platby pojistného od státu, musí mít evidenčně podchycen počet osob, za které má (resp. musí) stát pojistné zaplatit. Stěží bude někdy možno dosáhnout v tomto směru absolutní dokonalosti, neboť vliv „lidského faktoru” nelze eliminovat nehledě na skutečnost, že oznámení o kategorii hrazené státem bývá někdy podáno se zpožděním. V této souvislosti si jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci i ostatní fyzické osoby, musejí uvědomit, že:

  • pokud v zákonné lhůtě neoznámí vznik nároku na platbu pojistného státem, přichází zdravotní pojišťovna o takovou platbu (platby), protože tyto platby nelze nárokovat zpětně a naopak,

  • jestliže dotyčný subjekt opomene oznámit zdravotní pojišťovně zánik takového nároku, získává zdravotní pojišťovna platby od státu neoprávněně.

Postup zdravotních pojišťoven

Je prvořadým a trvalým zájmem zdravotních pojišťoven, aby údaje v jejich informačních systémech odpovídaly skutečnosti. Za tímto účelem se provádí kontrolní činnost u zaměstnavatelů i OSVČ, zdravotní pojišťovny mohou prostřednictvím nejrůznějších softwarových řešení vyhledávat konkrétní skupiny pojištěnců a zpracované sestavy pak analyzovat z pohledu platné právní úpravy. Pokud se zjistí problémové skutečnosti, je zpravidla řešením komunikace s pojištěncem včetně následné úpravy údajů v registru zdravotní pojišťovny. Všechny tyto činnosti přímo souvisejí mimo jiné i s problematikou věrohodnosti údajů o počtu osob, za které platí pojistné stát.

Možnost uplatnění sankčního postihu

Neoznamování nebo opožděné oznamování změn souvisejících se zařazením (vyřazením) pojištěnce do (z) kategorie osob, za které platí pojistné stát, je pod sankcí, kdy za porušení této zákonné povinnosti může zdravotní pojišťovna uložit:

  • zaměstnavateli pokutu až do výše 200 000 Kč,

  • pojištěnci pokutu až do výše 10 000 Kč.

Při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může být uložena pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty.

Placení pojistného zaměstnavatelem – uplatnění odpočtu

V úvodu zmíněná částka vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem je také rovna výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za podmínek konkretizovaných v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. To znamená, že odpočet od dosaženého příjmu lze ve zdravotním pojištění uplatnit za těchto značně specifických podmínek:

  • nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,

  • u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod, a to bez ohledu na stupeň invalidity,

  • odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc,

  • tento odpočet lze současně uplatnit i u více zaměstnavatelů.

Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je (při uplatnění odpočtu) dosažený hrubý příjem bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. V této souvislosti se také nebere ohled například na poskytnuté neplacené volno nebo na vykázanou neomluvenou absenci – tyto nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání již (od 1. 1. 2015) nehrají při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance žádnou roli.

Z výše uvedeného mj. vyplývá, že odpočet (od 1. ledna 2018 ve výši 7 177 Kč) lze uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů. Nárok na odpočet tedy nemají žádné jiné osoby jako zaměstnanci, za které platí pojistné stát, a ani osoby samostatně výdělečně činné.