dnes je 16.12.2019
Input:

Novinky v DPH od roku 2020

29.11.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2019.2400

2019.2400.1 Novinky v DPH od roku 2020

Ing. Jana Kolářová

Informácie platné podľa legislatívy v ČR!

Blížící se konec roku bývá obdobím příprav na změny v daních od roku příštího. Ty jsou v českých podmínkách zpravidla spojeny s nejistotou, jak dopadne legislativní proces. Tento článek nejprve rekapituluje změny jisté a komentuje změny očekávané.

Finanční leasing

Poslední větší novelizace zákona o DPH zákonem č. 80/2019 Sb., jejíž podstatná část nabyla účinnosti od 1. 4. 2019, přinesla úpravu v definici dodání zboží v § 13 odst. 3 písm. c) ZDPH ve znění zákona po novele. Účinnost byla posunuta na 1. 1. 2020. Za dodání zboží se pro účely DPH považuje i situace, kdy nájemce – uživatel – po nějakou dobu platí leasingové splátky / nájemné a po předem sjednané době přechází vlastnické právo k užívanému zboží na uživatele. Po novele se za dodání zboží považuje i přenechání zboží k užití na základě smlouvy, pokud je ke dni uzavření této smlouvy zřejmé, že vlastnické právo k užívanému zboží bude za obvyklých okolností převedeno na jeho uživatele. Může jít tedy o sjednané právo odkupu, kdy je však podmínka odkupu natolik výhodná, že ji uživatel má motivaci vždy využít. Zákonodárce vycházel z rozsudku Soudního dvora Evropské unie C-164/16 Mercedes-Benz Financial Services UK, podle kterého se úprava vztahuje na smlouvu o nájmu s opcí odkupu, pokud lze z finančních smluvních podmínek vyvodit, že využití opce se jeví jako jediná ekonomicky rozumná volba, kterou bude moci nájemce v daném okamžiku učinit, jestliže smlouva bude plněna podle plánu až do jejího konce.

Snížení sazby DPH na teplo a chlad

Novelizace zákonem č. 80/2019 Sb. přesunula z 15% do 10% sazby daně dodávky tepla a chladu. Jde o změnu v § 47 odst. 3 ZDPH, jejíž účinnost byla posunuta na 1. 1. 2020. Rozhodující pro určení sazby daně je okamžik přijetí platby nebo okamžik uskutečnění zdanitelného plnění podle toho, který z těchto okamžiků nastane dříve.


Nájemce nebytového prostotu platí zálohy na dodávky tepla měsíčně, vždy do 15. dne měsíce. Zálohovým obdobím je březen 2019 až únor 2020, poté je provedeno vyúčtování.

Zálohy uhrazené do konce roku 2019 podléhají 15% sazbě daně, zálohy hrazené od 1. 1. 2020 podléhají 10% sazbě daně.

V březnu 2020 bude provedeno roční vyúčtování. Pokud je výsledkem nedoplatek, pak z něj bude odvedena DPH 10 %. Pokud je výsledkem přeplatek, tedy vyúčtování bude mít záporný základ daně, bude snížena dříve odvedená DPH na straně pronajímatele i uplatněný nárok na odpočet na straně nájemce. Použije se přitom úprava § 37a odst. 3 ZDPH, kdy část základu daně vztahujícího se k přeplatku bude podléhat 10% sazbě daně a zbylá část přeplatku bude podléhat 15% sazbě daně (postupuje se od záloh zaplacených naposled).

Snížení sazeb daně související s EET

Další vlna EET s sebou přinesla snížení sazeb DPH novelizací zákonem č. 256/2019 Sb., který nabývá účinnosti od 1. 5. 2020. Jedna ze změn vyvolána změnou unijní směrnice, ostatní jsou politickou záležitostí související s rozšířením povinnosti elektronické evidence tržeb.

E-publikace

Směrnice Rady (EU) 2018/1713 ze dne 6. 11. 2018 změnila směrnici 2006/112/ES, pokud jde o sazby DPH uplatňované na knihy, noviny a časopisy. Novelizace vložila § 47 odst. 5 ZDPH, na jehož základě se do 10% sazby daně přeřazují e-publikace. Ty byly doposud zdaňovány základní sazbou DPH 21 %. Od 1. 5. 2020 mají 10% sazbě daně podléhat elektronicky poskytované služby spočívající v poskytnutí knih, brožur, letáků, prospektů, novin, časopisů, periodik, obrázkových knih, předloh ke kreslení, omalovánek, hudebnin a kartografických výrobků, které by byly zbožím, na jehož dodání se uplatňuje 10% sazba daně, pokud by byly obsaženy na hmotném nosiči. Toto vymezení znamená, že nejprve je potřeba si položit otázku, zda by publikace podléhala 10% sazbě daně v případě, že by šlo o tištěné publikace.

Před novelou, tj. do 30. 4. 2019, mohou tištěné publikace podléhat všem sazbám daně. Sazba daně 10 % se odvádí z dodání knih vč. obrázkových knih pro děti, novin a časopisů a hudebnin, kde reklama nepřesahuje 50 % plochy. Tiskoviny plně nebo podstatně určené k reklamě podléhají 21% sazbě daně. Ostatní tiskoviny podléhají 15% sazbě daně. Od 1. 5. 2020 se ruší položka v 15% sazbě daně a pod 10% sazbu daně lze podřadit knihy, brožury, letáky, prospekty, noviny, časopisy, periodika, obrázkové knihy, předlohy ke kreslení, omalovánky, hudebniny a kartografické výrobky, včetně zvukového záznamu přednesu jejich obsahu, pokud jsou na hmotném nosiči, reklama netvoří více než 50 % obsahu a nesestává výlučně nebo převážně z hudebního zvukového obsahu nebo audiovizuálního obsahu. Část audioknih tedy na 10% sazbu daně dosáhne.

Druhá snížená sazba daně 10 % sazba daně se použije rovněž u půjčování a nájmu knih či u podobných služeb, pokud se jedná o veřejné knihovnické a informační nebo další služby poskytované podle knihovního zákona nebo obdobné služby poskytované podle jiného právního předpisu. Zároveň musí jít o položky 77, 85, 91 klasifikace produkce CZ-CPA platné k 1. 1. 2008. Tady je však otázkou, zda nepůjde o služby osvobozené od daně, pokud jsou realizovány osobami vyjmenovanými v § 61 písm. e) ZDPH.

Vodné a stočné

S účinností od 1. 5. 2020 se z 15% do 10% sazby daně přesouvá dodání pitné vody, úprava a rozvod vody prostřednictvím sítí (vodné) a odvádění a čištění odpadních vod (stočné). Rozhodující pro určení sazby daně, která má být přiznána, je okamžik přijetí platby nebo okamžik uskutečnění zdanitelného plnění.

Stravování a pivo

Do 10% sazby daně se dostávají stravovací služby a podávání nápojů vč. točeného piva. Jelikož potraviny zůstávají v 15% sazbě daně, dojdou svého uplatnění pravidla pro rozlišování stravovací služby v kódu 56 CZ-CPA a dodání zboží. Otázka „Tady, nebo s sebou?” tedy opět bude mít daňové dopady, i když opačné, než si provozovatelé různých občerstvovacích služeb nacvičili v minulosti, kdy stravovací služby podléhaly naopak 21% sazbě daně. Stravovací služba má tu základní charakteristiku, že zákazník využívá i doplňkové služby, jako je místo k jídlu a obsluha. Zákonodárce využil možnosti vyloučit ze snížené sazby daně alkoholické nápoje (příloha III Směrnice), ovšem s výjimkou točeného piva (pouze v kódu nomenklatury celního sazebníku 2203 00 10, v nádobách o obsahu převyšujícím 10 litrů). Tato zvláštnost může vést k tomu, že se prodej piva stává poměrně náročnou daňovou disciplínou.


Josef, Karel a František vyrazili v polední pauze do restaurace. Josef a Karel se posadili a objednali si jídlo. Josef si objednal točené pivo, Karel si dal k jídlu svou oblíbenou značku piva, které mají bohužel pouze v láhvi. František chce obědvat s manželkou, odnese si tedy z restaurace dvě jídla a dvě točená piva v kelímku.

Z jídla konzumovaného Josefem a Karlem v restauraci odvede provozovatel 10 % DPH.

Z jídla odneseného Františkem odvede provozovatel 15 % DPH.

Josefovo točené pivo podléhá 10% sazbě daně.

Karlovo lahvové pivo podléhá 21% sazbě daně.

Františkovo točené pivo odnesené z restaurace podléhá 21% sazbě daně.

Jak již bylo uvedeno, jde o politicky motivovanou změnu, a nelze v ní tudíž příliš hledat logiku.

Vybrané služby osobního charakteru

Do 10% sazby daně se přesouvají i následující služby:

  • služby čištění vnitřních prostor v domácnostech vč. mytí oken,

  • domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany,

  • opravy obuvi, kožených výrobků, opravy a úpravy oděvů a textilních výrobků,

  • opravy jízdních kol,

  • kadeřnické a holičské služby.

Obchodování v rámci EU od 2020

V Poslanecké sněmovně leží návrh novelizace zákona o DPH, který reaguje na snahu sjednotit unijní pravidla pro obchod se zbožím (sněmovní tisk 572). Návrh implementuje změny vycházející ze Směrnice Rady (EU) 2018/1910, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o harmonizaci a zjednodušení určitých pravidel v systému daně z přidané hodnoty pro obchod mezi členskými státy. Cílem je zavést rychlá opatření v unijních pravidlech pro:

  • osvobozený přeshraniční obchod se zbožím (zvýšení role identifikačního čísla pro DPH),

  • důkazy o přepravě zboží do jiného členského státu,

  • vybrané řetězové obchody (určení dodání s přepravou a bez přepravy),

  • zboží skladované pro odběratele na území jiného členského státu (call-off stock).

Zároveň se na úrovni EU připravuje zavedení tzv. konečného systému DPH pro obchod uvnitř EU, který má změnit letitá pravidla fungování DPH. Původní představa o zavedení prvních změn byla od 1. 7. 2022.

Účinnost změn

Sněmovní tisk 572 je na samém začátku legislativního procesu, je jedním ze cca 150 tisků v prvním čtení, které jsou zařazeny na pořad schůze začínající 26. 11. 2019. Podle návrhu pořadu lze však očekávat projednávání až začátkem prosince. Legislativní proces přitom běžně zahrnuje tři čtení v Poslanecké sněmovně a schválení Senátem.

Bez ohledu na ledabylý přístup zákonodárce je potřeba upozornit, že členské státy mají postupovat v souladu se Směrnicí od 1. 1. 2020. Postup přímo podle Směrnice nelze při chybějící úpravě v zákoně o DPH po plátcích vymáhat, nicméně s ohledem na přeshraniční charakter lze očekávat, že obchodní partneři z jiných členských států již budou podle nových pravidel postupovat.

Pravidla pro důkazy o přepravě zboží do jiného členského státu podrobněji rozpracovává prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ve znění nařízení 2018/1912 („nařízení”). To je závazné a přímo použitelné i bez novelizace zákona o DPH (zákon o DPH se má pouze odkazovat na ustanovení nařízení). Nová pravidla se použijí od 1. 1. 2020.

Osvobozené dodání zboží do EU

U dodání zboží do jiného členského státu se doplňují hmotněprávní podmínky pro osvobození (§ 64 odst. 1 ZDPH). Výchozím předpokladem je, že jde o dodání mezi plátcem a osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně v jiném členském státě. Dodání má být osvobozeno od daně při splnění těchto tří podmínek:

  1. Odběratel sdělil plátci své daňové identifikační číslo pro účely DPH (doposud pouze formální podmínka osvobození). Dodavateli by mělo být DIČ známo nejpozději ke dni vzniku povinnosti přiznat dodání do jiného členského státu (§ 22 ZDPH – povinnost přiznat dodání vzniká fikcí 15. dne měsíce následujícího po dodání nebo dnem vystavení daňového dokladu).
  2. Zboží je odesláno nebo přepraveno z ČR do jiného členského státu plátcem, pořizovatelem nebo třetí osobou zmocněnou plátcem nebo pořizovatelem (dosavadní podmínka zůstává zachována).
  3. Plátce uvede dodání zboží v souhrnném hlášení (doposud pouze formální podmínka osvobození). Důvodová zpráva reaguje na často vyslovované obavy praxe, zda pouhá administrativní chyba může způsobit zánik nároku na osvobození. Nesplnění této podmínky má být možné zhojit i po uplynutí lhůty pro podání souhrnného hlášení, např. uvedením daného dodání zboží v následném souhrnném hlášení.

Znalost DIČ odběratele a uvedení dodání do souhrnného hlášení bylo povinností plátce i před novelou, nicméně důsledkem opomenutí či administrativní chyby nemusel být zánik osvobození. Po novele může nesplnění povinnosti vést k doměrku DPH u dodavatele.

Prokazování dodání do EU

Odkazem na článek 45a přímo použitelného prováděcího nařízení (EU) č. 282/2011 pak vymezuje § 64 odst. 5 ZDPH podmínky, za nichž se zboží považuje za odeslané nebo přepravené do jiného členského státu. Jde tedy o důkazy ohledně výše uvedené druhé hmotněprávní podmínky pro osvobození.

Je nutné zdůraznit, že nařízení obsahuje vyvratitelné domněnky, při jejichž splnění by měla být pozice dodavatele do jiného členského státu bezpečná při prokazování osvobození. I přes doložení dále uvedených dokladů může být odeslání či přeprava ze strany správce daně v rámci daňového řízení zpochybněna. Na druhé straně nejde o výlučnou množinu dokladů, kterými lze faktické odeslání či přepravu prokázat. V řadě případů to ani není možné a pak nezbývá než hledat důkazy jiné.

Tato pravidla jsou přímo použitelná od 1. 1. 2020 bez ohledu na schválení návrhu novely zákona o DPH.

Přepravu zajišťuje dodavatel

Pokud je zboží přepraveno dodavatelem nebo na jeho účet, pak je nutné dodání do jiného členského státu prokázat alespoň dvěma doklady, které si neprotiřečí a jsou vydány dvěma vzájemně nezávislými stranami, zároveň nezávislými na dodavateli a pořizovateli. Může jít o dva doklady z první skupiny nebo o kombinaci dokladu z první skupiny a z druhé skupiny.

  1. skupina:

Dokumenty týkající se přepravy nebo odeslání zboží, jako je podepsaný doklad nebo nákladní list CMR, náložný list, faktura za leteckou přepravu, faktura od dopravce zboží.

  1. skupina:
  2. pojistka vztahující se na přepravu nebo odeslání zboží nebo bankovní doklady prokazující úhradu za přepravu nebo odeslání zboží,
  3. úřední dokumenty potvrzující ukončení přepravy zboží v členském státě určení vydané orgánem veřejné moci, např. notářem,
  4. potvrzení skladovatele v členském státě určení o převzetí zboží potvrzující skladování zboží v tomto členském státě.

Pokud přepravu zajišťuje dodavatel, pak je jeho důkazní situace silnější, jelikož je to on, kdo disponuje doklady o přepravě a jím zmocněný přepravce zpravidla předává zboží odběrateli mimo ČR. I nadále platí, že pro přiznání osvobození je klíčové prokázat, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno mimo území ČR, avšak v rámci EU. Skutečnost, že nedorazilo do členského státu určení, není problémem dodavatele, ale pořizovatele.

Přepravu zajišťuje pořizovatel

Pokud je zboží přepraveno pořizovatelem nebo na jeho účet, pak kromě výše uvedených dvou dokladů má mít prodávající písemné potvrzení pořizovatele. Pořizovatel zboží má prodávajícímu poskytnout písemné prohlášení nejpozději 10. den měsíce následujícího po dodání.

Prohlášení má obsahovat následující informace:

  • datum vystavení,

  • jméno a adresu pořizovatele,

  • množství a druh zboží,

  • datum a místo ukončení přepravy zboží,

  • v případě dodání dopravního prostředku, identifikační číslo tohoto dopravního prostředku,

  • totožnost fyzické osoby přijímající zboží za pořizovatele.

Splnění podmínek pro osvobození při dodání zboží do jiného členského státu lze prokázat i jinak. V některých případech to bude nezbytné, např. při vlastní přepravě odběratele do jeho vlastního skladu, který sám provozuje.

Přemístění zboží

Definice přemístění zboží a situací, které se za přemístění zboží nepovažují, se přesouvá z § 13 odst. 6 až 8 ZDPH do § 4 odst. 5 až 7 ZDPH. Zatímco doposud definice přemístění zboží pokrývala pouze případy pohybu zboží z ČR do jiného členského státu, nově pokrývá oba směry, tedy i pohyb zboží z jiného členského státu do ČR.

I nadále zůstává zachována úprava, podle které dopady porušení podmínky, která vyjímala pohyb zboží z definice přemístění, nastává až okamžikem změny okolností. V praxi často řešeným případem je pohyb majetku plátce do jiného členského státu za účelem poskytnutí služby odběrateli, který se nepovažuje přemístění. Pokud se odběratel poté rozhodne zboží odkoupit, má se za to, přemístění nastalo teprve tímto odkupem a není potřeba opravovat údaje v přiznání a hlášení za období, kdy byl majetek skutečně přemístěn.

DUZP a povinnost přiznat plnění nastane dnem přemístění zboží do jiného členského státu EU (§ 22 odst. 2 ZDPH).

Vybrané řetězové obchody

V § 7 odst. 3 a 4 ZDPH mají být novelizací určena pravidla pro přiřazení dopravy mezi jednotlivé články dodavatelsko-odběratelského řetězce. Jde o situaci, kdy je zboží dodáno mezi více než dvěma subjekty, nejprve je dodáno mezi prvním dodavatelem prostředníkovi (druhému dodavateli) a následně odběrateli. Zboží je však přepraveno pouze jednou, přičemž je přepravováno prostředníkem (druhým dodavatelem) nebo jím zmocněnou osobou.

Výchozím pravidlem má být, že odeslání nebo přeprava se připočte pouze k dodání mezi prvním dodavatelem a prostředníkem (druhým dodavatelem, pokud ten zboží přepravuje). Odchylně se má postupovat v případě, pokud prostředník sdělí prvnímu dodavateli své identifikační číslo pro DPH přidělené členským státem, ze kterého je zboží odesláno nebo přepravováno. Pak se odeslání nebo přeprava připíše dodání mezi druhým dodavatelem a odběratelem.

Tato pravidla mají přímý dopad na určení, která dodávka může být osvobozeným dodáním do jiného členského státu a která tuzemské dodání podléhající lokální DPH.


Rakouská firma registrovaná k DPH v Rakousku dodává zboží českému plátci DPH. Tento druhý dodavatel zároveň uzavře kupní smlouvu na toto zboží s odběratelem, který je rovněž českým plátcem DPH. Zboží je přepravováno druhým dodavatelem z Rakouska do ČR.

Pokud bude druhý dodavatel registrován k DPH pouze v ČR, pak je první dodání mezi rakouskou firmou a druhým dodavatelem, českým plátcem, dodání zboží s přepravou mezi členskými státy a může být za splnění dalších podmínek osvobozeno od daně.

Pokud je druhý dodavatel registrován k DPH v Rakousku a své rakouské DIČ sdělí prvnímu dodavateli, rakouské firmě, pak bude osvobozeným dodáním zboží do jiného členského státu dodávka mezi druhým dodavatelem (českým plátcem daně, který vystupuje pod rakouským DIČ) a odběratelem – českým plátcem daně.

Režim skladu

Speciální úprava § 18 ZDPH vymezuje pravidla pro dodání a pořízení zboží v situaci, kdy je zboží přemístěno v režimu skladu v rámci EU. Cílem je sjednotit pravidla pro dodání zboží v rámci tzv. konsignačních či call-off skladů v rámci EU a zamezit registraci dodavatele z jiného členského státu ve státě skladu. Toto zjednodušení bylo doposud volitelné, přičemž ČR je využila, některé jiné unijní státy však nikoliv. Nyní se podmínky nastavují nově a jsou shodné ve všech členských státech, což by dodavatelům mělo přinášet i vyšší stupeň jistoty.

Definice přemístění zboží v režimu skladu

Přemístěním zboží v režimu skladu se rozumí přemístění zboží prodávajícím za účelem následného dodání tohoto zboží kupujícímu v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží, pokud jsou splněny tyto podmínky:

  1. v době zahájení odeslání nebo přepravy prodávající zná DIČ kupujícího a je sjednáno jeho následné dodání kupujícímu, a
  2. prodávající uvede přemístění zboží v evidenci pro účely DPH a DIČ kupujícího uvede v souhrnném hlášení.

Prodávající musí být osobou registrovanou k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží uskutečňující přemístění zboží v režimu skladu, která nemá v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží sídlo nebo provozovnu.

Kupující je osobou registrovanou k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží, na kterou má být následně převedeno právo nakládat se zbožím jako vlastník.

Základní principy režimu skladu

Přemístění zboží v režimu skladu není dodáním zboží ani pořízením zboží za úplatu. Pokud převod práva nakládat se zbožím jako vlastník nastane během 12 měsíců od ukončení odeslání či přepravy, považuje se za dodání zboží do jiného členského státu z pohledu dodavatele a za pořízení zboží z jiného členského státu z pohledu odběratele (§ 18 odst. 4 ZDPH).

Dnem uskutečnění plnění je den převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník na pořizovatele (§ 22 odst. 3 ZDPH), což je rozdíl oproti dosavadní úpravě, kdy se podle českého zákona o DPH dodání vykazuje již v okamžiku pohybu zboží do skladu.

Pokud dojde ve lhůtě 12 měsíců od ukončení odeslání či přepravy k prodeji jiné osobě registrované k dani než kupujícímu a prodávající uvede změnu v evidenci pro účely DPH, pak rovněž jde o dodání zboží do jiného členského státu a pořízení zboží z jiného členského státu (§ 18 odst. 5 ZDPH). Nedojde tedy k porušení podmínek režimu skladu.

Případné vrácení zboží ve lhůtě 12 měsíců do původního členského státu, ze kterého bylo odesláno či přemístěno, není přemístěním zboží a nikde se nevykazuje, pokud to prodávající uvede v evidenci pro účely DPH (§ 18 odst. 6 ZDPH).

Porušení podmínek režimu skladu

Přestane-li být během 12 měsíců plněna některá z výchozích podmínek podle § 18 odst. 1 a 2 ZDPH, aniž by došlo k převodu nebo vrácení zboží, pak dochází k dodání zboží a pořízení zboží k okamžiku, kdy podmínka přestane být plněna (§ 18 odst. 7 ZDPH). Důvodem může být zničení, ztráta nebo odcizení zboží, přičemž rozhodný je pak den, kdy bylo zboží skutečně zničeno, ztraceno či odcizeno, nebo den, kdy to bylo zjištěno, pokud den skutečného zničení, ztráty či odcizení nelze zjistit. Otázkou však mohou být přirozené úbytky. K dispozici není žádná úprava ve Směrnici ani v návrhu novelizace zákona o DPH. Nicméně výbor pro DPH se shodl na tom, že by nemělo jít do určité míry o porušení režimu skladu. Na dodavateli je pak prokázání, že jde o přirozené úbytky.

Pokud uplyne lhůta 12 měsíců, aniž by nastala některá z výše uvedených okolností, a zboží je stále ve skladě, pak dnem následujícím po uplynutí lhůty dochází k dodání zboží a pořízení zboží za úplatu (§ 18 odst. 8 ZDPH).

Evidence

Prodávající i kupující jsou povinni vést v evidenci pro účely DPH údaje podle čl. 54a nařízení, která má obsahovat následující údaje:

  • členský stát odeslání / členský stát určení,

  • DIČ prodávajícího / kupujícího,

  • hodnota, popis, množství zboží,

  • datum dopravy do skladu,

  • datum převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník na kupujícího,

  • další údaje (zničení či ztráta zboží, vrácení zboží do členského státu odeslání, změna osoby kupujícího).

Plátce, který přemístí zboží v režimu skladu z tuzemska do jiného členského státu, podává souhrnné hlášení a uvede v něm přemístění zboží v režimu skladu.

Osvobození vývozu

Návrh novelizace ve sněmovním tisku č. 572 obsahuje rovněž úpravu podmínek osvobození vývozu mimo EU. Jde o promítnutí judikatury Soudního dvora EU (C-275/18 M. Vinš), podle jehož názoru nemůže být osvobození od DPH při vývozu podmiňováno tím, že je předložen formální důkaz o propuštění zboží do režimu vývozu. Osvobození od DPH vztahující se na zboží určené k vývozu mimo EU nelze podmiňovat tím, že toto zboží bylo propuštěno do celního režimu vývozu, je-li prokázáno, že jsou splněny věcné podmínky pro osvobození od daně, tj. zejména podmínka, aby předmětné zboží skutečně opustilo území EU. Jedinou podmínkou tedy podle § 66 odst. 1 ZDPH je, že zboží vystoupilo z území EU na území třetí země.

Osvobození se podle § 66 odst. 4 ZDPH prokazuje rozhodnutím celního úřadu, u kterého je potvrzen výstup zboží z území EU, o propuštění zboží do celního režimu vývozu, pasivního zušlechťovacího styku, vnějšího tranzitu nebo o zpětném vývozu, popř. jinými důkazními prostředky.

Zvláštní režim u cestovních služeb

Změny u zvláštního režimu pro cestovní službu podle § 89 ZDPH vyplývají především z nesouladu s judikaturou Soudního dvora EU.

V současné době má poskytovatel možnost volby, jak spočítat tzv. přirážku, z níž se odvádí DPH. Jednou z možností je vypočítat přirážku souhrnně z cestovních služeb poskytnutých za zdaňovací období. Tato možnost má být novelizaci vypuštěna.

Další změnou má být vznik povinnosti přiznat DPH již přijetím zálohy na platbu za cestovní službu, pokud je poskytovaná cestovní služba ke dni přijetí platby známa dostatečně určitě.

Předpokládaná účinnost změn je od roku 2022.

Závěrem

Návrh novelizace obsažený ve sněmovním tisku č. 572 obsahuje ještě několik drobnějších změn, kterým se budeme podrobněji věnovat v dalších vydáních.

Oblasti DPH se dále dotýká návrh novelizace daňového řádu, který má umožnit zálohově vracet nespornou část nadměrného odpočtu DPH u otevřených daňových řízení. Návrh tak reaguje na názor Ústavního soudu, podle něhož by nemělo docházet k situacím, kdy jsou v daňovém řízení kontrolovány a považovány za sporné jen některé položky, ale zadržován celý nárok na odpočet. Návrh je však prozatím v prvním čtení a jeho účinnost se očekává až v druhé polovině roku 2020.

Začátkem listopadu dostala podporu Rady ministrů financí a hospodářství zemí EU (ECOFIN) česká žádost o rozšíření režimu přenosu daňové povinnosti na příjemce na plnění s hodnotou vyšší než 17 500 eur (cca 450 000 Kč) na jedno plnění. Předpokladem je schválení novelizace zákona o DPH, což vyžaduje, aby změna prošla legislativním procesem. Cesta k účinnosti tedy může trvat ještě řadu měsíců. Zároveň je možné tuto výjimku použít pouze do 30. 6. 2022, poté mají vstoupit v účinnost hlubší změny DPH.