dnes je 25.2.2020
Input:

Paušální výdaje 2019

11.9.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2019.19 19/2019

Paušální výdaje 2019

Ing. Ivan Macháček

Informácie platné podľa legislatívy v ČR!

V článku nazvaném Uplatnění paušálních výdajů v daňovém přiznání za rok 2018 ze dne 26. února 2019 jsme se zabývali uplatněním paušálních výdajů v daňovém přiznání za rok 2018. Zákonem č. 80/2019 Sb. došlo k pozitivní změně pro poplatníky s příjmy dle § 7 a § 9 ZDP spočívající ve zvýšení limitní výše paušálních výdajů. V důsledku této skutečnosti bude řada poplatníků zvažovat v roce 2019 přechod z vedení daňové evidence na uplatnění paušálních výdajů. Půjde i o podnikatele, kteří v návaznosti na negativní dopady zákona č. 170/2017 Sb. přešly v roce 2018 z paušálních výdajů na daňovou evidenci, a kteří v důsledku zákona č. 80/2019 Sb. se navrátí zpět k výhodnějšímu uplatnění paušálních výdajů. V článku se zamyslíme nad důsledky tohoto rozhodnutí podnikatelů.

Postupné zásahy do výše paušálních výdajů od roku 2013

Od roku 2013 docházelo postupně k omezování absolutní výše paušálních výdajů zaváděním jejich limitní výše dle jednotlivých druhů příjmů, a to zákonem č. 500/2012 Sb. a zákonem č. 267/2014 Sb. Současně došlo v novém § 35ca ZDP k omezení možného uplatnění slevy na dani na manželku a daňového zvýhodnění u poplatníků, kteří uplatňují paušální výdaje. K nejvýraznějším negativním změnám u paušálních výdajů došlo zákonem č. 170/2017 Sb., kdy se limit příjmů pro uplatnění paušálních výdajů snížil na polovinu ze 2 milionů na maximální limitní výši 1 milionu příjmů (pro uplatnění paušálních výdajů 30 %, 40 %, 60 % a 80 % z dosažených příjmů). Pozitivním řešením tohoto zákona bylo, že současně s tímto snížením limitní výše paušálních výdajů došlo ke zrušení ustanovení § 35ca ZDP. Zatímco pro zdaňovací období 2017 bylo možno využít „staré i nové řešení” (buď využít odvození paušálních výdajů z limitní výše 2 milionů příjmů s uplatněním § 35ca ZDP, nebo použít již novou limitní výši 1 milionu příjmů a nepoužít zrušený § 35ca ZDP), tak za zdaňovací období 2018 bylo nutno uplatnit již nové řešení – tj. sníženou limitní výši 1 milionu příjmů pro stanovení paušálních výdajů s možností uplatnit slevu na dani na manželku a daňové zvýhodnění. Řada podnikatelů se zdanitelnými příjmy přesahujícími 1 milion Kč tak houfně přešla za zdaňovací období 2018 z paušálních výdajů na skutečné výdaje (vedení daňové evidence).

A do toho přišla pozitivní zpráva obsažená v zákonu č. 80/2019 Sb., kdy se počínaje zdaňovacím obdobím 2019 navrací řešení paušálních výdajů ke stavu před účinností zákona č. 170/2017 Sb., tedy k uplatnění paušálních výdajů 30 %, 40 %, 60 % a 80 % do výše odvozené z limitní výše příjmů 2 miliony Kč. Současně zůstává možnost pro „paušalisty” uplatnit při dodržení zákonných podmínek jak slevu na dani na manželku, tak daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti.

Není to jednoduchá situace posledních let pro podnikatele, kdy se na jedné straně zdůrazňuje snížení administrativní zátěže podnikatelů, ale na druhé straně se od roku 2016 zmítáme v neustále měnících se podmínkách pro zdaňování podnikatelů s příjmy nad 1 milion Kč. Každá zákonná změna podmínek pro podnikání vede podnikatele logicky k přehodnocení jeho chování tak, aby jeho daňová povinnost byla co nejnižší. A přitom změna z paušálních výdajů na skutečné výdaje (rok 2018) a následně ze skutečných výdajů zpět na paušální výdaje (rok 2019) v důsledku změny podmínek pro uplatnění paušálních výdajů sebou nese nutnou aplikaci § 23 odst. 8 ZDP, úpravu základu daně předchozího zdaňovacího období a podání dodatečného daňového přiznání za předcházející zdaňovací období a podání opravného přehledu na sociální pojištění, tedy další administrativní zátěž. Lze jen ústy podnikatele vyslovit přání: kéž by tato pozitivní změna ze zákona č. 80/2019 Sb. byla pozitivním zásahem s co nejdelší „trvanlivostí”.

Přehled paušálních výdajů poplatníků daně z příjmů fyzických osob v roce 2018 a v roce 2019

Druh příjmů  Výše paušálních výdajů2018 Výše paušálních výdajů 2019 
Příjmy dle § 7 odst. 1 písm. a) ZDP
(zem. výroba, lesní a vodní hospodářství)  
80 %
- maximálně 800 000 Kč  
80 %
- maximálně 1 600 000 Kč  
Příjmy dle § 7 odst. 1 písm. b) – řemeslná živnost  80 %
- maximálně 800 000 Kč  
80 %
- maximálně 1 600 000 Kč  
Příjmy dle § 7 odst. 1 písm. b) – neřemeslná živnost  60 %
- maximálně 600 000 Kč  
60 %
- maximálně 1 200 000 Kč  
Příjmy dle § 7 odst. 1 písm. c)
(jiné podnikání mimo písmeno a) a b))  
40 %
- maximálně 400 000 Kč  
40 %
- maximálně 800 000 Kč  
Příjmy dle § 7 odst. 2 písm. a)
(autorská práva, průmyslové vlastnictví…)  
40 %
- maximálně 400 000 Kč  
40 %
- maximálně 800 000 Kč  
Příjmy dle § 7 odst. 2 písm. b)
(nájem obchodního majetku)  
30 %
- maximálně 300 000 Kč  
30 %
- maximálně 600 000 Kč  
Příjmy dle § 7 odst. 2 písm. c)
(nezávislá povolání)  
40 %
- maximálně 400 000 Kč  
40 %
- maximálně 800 000 Kč  
Příjmy dle § 9
(nájem)  
30 %
- maximálně 300 000 Kč  
30 %
- maximálně 600 000 Kč  
Příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství zdaňované dle § 10 odst. 1 písm. a) 80 %
- maximálně 800 000 Kč  
80 %
- maximálně 1 600 000 Kč  

K čemu by měl přihlížet podnikatel při rozhodování?

I když má uplatnění paušálních výdajů své prokazatelné výhody (daňové i administrativní), nesmí podnikatel při svém rozhodování o přechodu na paušální výdaje zapomenout na následující skutečnosti:

  • Po dobu uplatnění paušálních výdajů nelze uplatnit daňové odpisy hmotného a nehmotného majetku, ani nelze přerušit daňové odpisy hmotného majetku (datum přechodu z uplatňování výdajů v prokazatelné výši na uplatňování výdajů procentem z příjmů je u poplatníka, který dosud vedl daňovou evidenci, i datem vyřazení majetku z obchodního majetku). Při uplatnění paušálních výdajů nadále probíhá daňové odpisování hmotného majetku a tyto odpisy jsou vedeny pouze evidenčně a při ukončení uplatnění paušálních výdajů a přechodu na skutečné výdaje je nutno pokračovat v odpisování, přičemž neuplatněné odpisy za období, kdy poplatník uplatňoval paušální výdaje, již nelze uplatnit.

  • Pokud poplatník s příjmy dle § 7 ZDP zakoupí hmotný majetek ve zdaňovacím období, ve kterém uplatňuje výdaje procentem z příjmů a nevede účetnictví, nemůže jej zařadit do obchodního majetku (tento při vedení paušálních výdajů neexistuje), a tudíž nemůže zahájit odpisování hmotného majetku ani evidenčně. V případě, že v následujícím zdaňovacím období bude poplatník uplatňovat výdaje ve skutečné výši a povede daňovou evidenci, bude mít obchodní majetek a zakoupený hmotný majetek v období, kdy uplatňoval paušální výdaje, může vložit do obchodního majetku a zahájit daňové odpisování v prvním roce odpisování ze vstupní ceny stanovené dle § 29 ZDP.

  • Při uplatnění paušálních výdajů nelze navíc uplatnit paušální výdaje na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP, protože v paušálních výdajích jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka.

  • Uplatnění paušálních výdajů má negativní dopad po ukončení finančního leasingu hmotného majetku, kdy převedený hmotný majetek za kupní cenu nebo bezúplatně na uživatele věci nemůže poplatník zařadit do obchodního majetku, a tím není splněna podmínka daňové účinnosti úplaty za dobu trvání finančního leasingu dle § 24 odst. 4 ZDP (za dobu, kdy poplatník ještě neuplatňoval paušální výdaje).

  • Poplatník při uplatnění paušálních výdajů nemůže vytvářet rezervu na opravu hmotného majetku.


Příklad 1.

Podnikatel provozuje řemeslnou živnost. V podnikání se mu daří a jeho zdanitelné příjmy se v jednotlivých zdaňovacích obdobích pohybují v rozmezí 1,5 až 1,9 milionu Kč. S ohledem na výši jeho výdajů uplatňoval 80% paušální výdaje z dosažených příjmů. Z důvodu snížení limitní výše pro uplatnění paušálních výdajů na základě zákona č. 170/2017 Sb. přešel v roce 2018 z paušálních výdajů na daňovou evidenci. Vzhledem k tomu, že se rozhodl k této změně již před odevzdáním daňového přiznání za rok 2017, promítl úpravu základu daně dle § 23 odst. 8 ZDP již v daňovém přiznání za rok 2017. Podnikatel dosáhne za rok 2019 zdanitelné příjmy ve výši 1 720 000 Kč a daňově uznatelné výdaje ve výši 1 250 000 Kč. Jiné příjmy poplatník nemá.

Optimalizační porovnání zdanění v roce 2019

Údaje v Kč Uplatnění paušálních výdajů Uplatnění skutečných výdajů 
Zdanitelné příjmy 1 720 000 1 720 000 
Výše výdajů 1 376 000 1 250 000 
Základ daně z příjmů 344 000 470 000 
Daň z příjmů 51 600 70 500 
Základní sleva na dani na poplatníka 24 840 24 840 
Výsledná daň  26 760 45 660 

V daném případě je jednoznačně výhodné v roce 2019 přejít z daňové evidence na paušální výdaje. Poplatník však nesmí zapomenout na případnou úpravu základu daně z příjmů za rok 2018 dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP.

Pozitivním výsledkem přechodu na paušální výdaje v roce 2019 je i snížení odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Při uplatnění paušálních výdajů je u poplatníka za rok 2019 nižší základ daně z příjmů než při uplatnění skutečných výdajů, což má dopad na jeho odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění, a to snížení o částku 0,5 x (470 000 Kč – 344 000 Kč) x 0,427 = 26 901 Kč. V daném případě poplatník přechodem na uplatnění paušálních výdajů v roce 2019 sníží své daňové zatížení o 18 900 Kč a pojistné zatížení o 26 901 Kč.

Úprava základu daně při přechodu ze skutečných výdajů na paušální výdaje

Při přechodu z uplatnění prokazatelných výdajů na uplatnění paušálních výdajů se na poplatníka vztahuje úprava základu daně dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP. Základ daně je nutno upravit za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo, a to:

  1. u poplatníků, kteří vedou účetnictví - § 23 odst. 8 písm. b) bod 1 ZDP
    • zvýšení základu daně o zůstatky vytvořených rezerv a opravných položek vytvořených podle zákona č. 593/1992 Sb., o výši přijatých záloh, které by byly zúčtovány prostřednictvím účtů výnosů, pokud o částkách z daného titulu nebylo zároveň účtováno prostřednictvím dohadných účtů, a dále o výnosy příštích období a výdaje příštích období,

    • snížení základu daně o zaplacené zálohy, které by byly zúčtovány prostřednictvím účtů nákladů, pokud o částkách z daného titulu nebylo zároveň účtováno prostřednictvím dohadných účtů, a dále o příjmy příštích období a náklady příštích období,

    • nájemné a úplata u finančního leasingu se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období;

  2. u poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci - § 23 odst. 8 písm. b) ZDP bod 2
    • zvýšení základu daně o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) ZDP a přijatých záloh, o zůstatky vytvořených rezerv dle zákona č. 593/1992 Sb., o cenu nespotřebovaných zásob (při jejich dalším prodeji se pak zahrne do základu daně pouze rozdíl, o který převyšuje cena, za kterou byly nespotřebované zásoby prodány, cenu nespotřebovaných zásob zahrnutých při zvýšení základu daně),

    • snížení základu daně o hodnotu dluhů, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou zaplacených záloh,

    • úplata z finančního leasingu se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období.

Přitom může dojít ke třem časovým možnostem rozhodnutí poplatníka o přechodu z prokazatelných výdajů na paušální výdaje:

  1. poplatník se rozhodne o přechodu na paušální výdaje ve zdaňovacím období 2019 ještě před odevzdáním daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2018 – v tomto případě nezbytné úpravy základu daně za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém došlo ke změně způsobu uplatňování výdajů (úprava základu daně za rok 2018) promítne poplatník již v řádném daňovém přiznání za zdaňovací období 2018 podávaném v zákonném termínu pro odevzdání tohoto daňového přiznání;
  2. poplatník se rozhodne o přechodu na paušální výdaje ve zdaňovacím období 2019 v průběhu kalendářního roku 2019 – v tomto případě nezbytné úpravy základu daně za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém došlo ke změně způsobu uplatňování výdajů (úprava základu daně za rok 2018) promítne poplatník v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období 2018;
  3. poplatník se rozhodne o přechodu na paušální výdaje ve zdaňovacím období 2019 po uplynutí kalendářního roku 2019, a to v návaznosti na zjištění skutečných výdajů za rok 2019 v souvislosti s přípravou zpracování daňového přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období 2019 – v tomto případě nezbytné úpravy základu daně za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém došlo ke změně způsobu uplatňování výdajů (úprava základu daně za rok 2018) promítne poplatník v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období 2018.

Z ustanovení § 23 odst. 8 ZDP vyplývá, že při úpravě základu daně za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém došlo ke změně způsobu uplatňování výdajů, se má za to, že poplatník není v prodlení, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo. Tedy ve výše uvedené variantě b) i c) postačí, když dodatečné daňové přiznání obsahující úpravu základu daně za zdaňovací období 2018 podá poplatník nejpozději do zákonného termínu pro podání řádného daňového přiznání za rok 2019 (tedy do 1. 4. 2020) a pokud do tohoto termínu zaplatí i zvýšení daně z titulu úpravy základu daně za rok 2018, nebude jeho postup podléhat žádným daňovým sankcím.

Nezapomenout podat opravný přehled na OSSZ!

Při úpravě základu daně z příjmů v souvislosti s přechodem ze skutečných výdajů na paušální výdaje (anebo z paušálních výdajů na skutečné výdaje) je nutno z hlediska sociálního pojištění postupovat následovně:

Podle znění § 5b odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. je vyměřovacím základem OSVČ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti částka, kterou si osoba určí, ne však méně než 50 % daňového základu. Daňovým základem se pro účely povinného pojistného rozumí základ daně nebo dílčí základ daně stanovený podle § 7 ZDP z příjmů ze samostatné činnosti po úpravě základu daně podle § 5 a § 23 ZDP, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle ZDP. Z toho vyplývá, že úprava základu daně z příjmů provedená podle § 23 odst. 8 ZDP při přechodu ze skutečných výdajů na paušální výdaje a naopak má vliv na výši vyměřovacího základu a na výši pojistného na sociální pojištění podnikatele. Poplatník je povinen při zvýšení základu daně za předcházející zdaňovací období podat příslušné Okresní správě sociálního zabezpečení opravný přehled příjmů a výdajů za předcházející rok a doplatit zjištěný rozdíl pojistného na sociální pojištění OSVČ.

Výše uvedený postup související s úpravou základu daně dle § 23 ZDP se nevztahuje na podaný přehled zdravotní pojišťovně. Podle znění § 3a odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. je vyměřovacím základem u OSVČ pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění 50 % příjmu ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP) po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. Úprava základu daně z příjmů podle § 23 odst. 8 ZDP v důsledku přechodu ze skutečných výdajů na paušální výdaje (nebo naopak) nemá tedy vliv na výši vyměřovacího základu poplatníka pro stanovení výše pojistného na zdravotní pojištění.


Příklad 2.

Poplatník s příjmy ze živnostenského podnikání přešel v roce 2018 z paušálních výdajů na skutečné výdaje a za zdaňovací období 2019 dosáhne podnikatel příjmy ve výši 1 300 000 Kč a k tomu daňově uznatelné výdaje dle vedení daňové evidence pouze ve výši 690 000 Kč. V návaznosti na zákon č. 80/2019 Sb. je v daňovém přiznání za rok 2019 pro něho výhodnější přejít z vedení daňové evidence opět na uplatnění paušálních výdajů (60 % z dosažených příjmů). K 31. 12. 2018 vykázal neuhrazené pohledávky z titulu vystavených faktur za poskytnuté služby ve výši 62 000 Kč a neuhrazené dluhy za provedené opravy provozovny ve výši 45 000 Kč.

V souvislosti s rozhodnutím o přechodu z vedení daňové evidence na uplatnění výdajů procentem z příjmů, musí poplatník upravit základ daně a daň z příjmů za předcházející zdaňovací období formou podání dodatečného daňového přiznání za rok 2018, a to následovně:

zvýšení základu daně o výši pohledávek 62 000 Kč,

snížení základu daně o výši dluhů 45 000 Kč.

Celková úprava základu daně za zdaňovací období 2018 v dodatečném daňovém přiznání činí 62 000 Kč – 45 000 Kč, tedy zvýšení základu daně o 17 000 Kč a doplatek na dani 2 550 Kč. Pokud podá toto dodatečné daňové přiznání za rok 2018 do termínu 1. 4. 2020 a do tohoto termínu uhradí doplatek na dani, nebude poplatník podléhat žádným sankcím. Poplatník nesmí opomenout podat opravný přehled na OSSZ s vyčíslením zvýšení pojistného na sociální pojištění za rok 2018 o částku 0,5 x 17 000 Kč x 0,292 = 2 482 Kč.

V dodatečném daňovém přiznání za rok 2018 dochází k dodatečnému zdanění neuhrazených pohledávek do 31. 12. 2018. Podle § 23 odst. 4 písm. d) ZDP se již do základu daně nezahrnují částky, které již byly zdaněny u téhož poplatníka. Pokud došlo k úhradě pohledávek z roku 2018 ve zdaňovacím období roku 2019, kdy poplatník již uplatňuje výdaje procentem z příjmů, bude příjem z těchto uhrazených pohledávek z roku 2018 vyloučen s odvoláním na výše uvedené znění zákona ze zdanitelných příjmů roku 2019. Paušální výdaje za rok 2019 budou pak stanoveny procentem z příjmů dosažených v roce 2019, ve kterých již nejsou zahrnuty uhrazené pohledávky z roku 2018, tzn. z částky 1 238 000 Kč. Za zdaňovací období rok 2019 tak uplatní poplatník paušální výdaje ve výši:

1 238 000 Kč x 60 % : 100 = 742 800 Kč

Jeho základ daně bude:

1 238 000 Kč – 742 800 Kč = 495 200 Kč


Příklad 3.

Podnikatel podniká ve stavební výrobě a vede daňovou evidenci. Za zdaňovací období 2019 dosáhne zdanitelné příjmy ve výši 1 850 000 Kč a daňově uznatelné výdaje ve výši 770 000 Kč. V návaznosti na zákon č. 80/2019 Sb. je pro něho v roce 2019 výhodnější přejít na uplatnění výdajů procentem z příjmů. Ke dni 31. 12. 2018 vykázal v rámci daňové evidence částku 55 000 Kč jako nespotřebované zásoby nakoupeného materiálu a dále má vytvořené rezervy na opravu stavebního stroje ve výši 45 000 Kč.

V souvislosti s rozhodnutím o přechodu z vedení daňové evidence na uplatnění výdajů procentem z příjmů, musí poplatník zvýšit základ daně za předcházející zdaňovací období formou podání dodatečného daňového přiznání za rok 2018, a to o částku nespotřebovaných zásob 55 000 Kč a o částku zůstatku rezervy na opravy 45 000 Kč. Zvýšení základu daně za zdaňovací období 2018 činí 100 000 Kč a tomu odpovídající zvýšení daně 15 000 Kč. Pokud podá toto dodatečné daňové přiznání za rok 2018 do termínu 1. 4. 2020 a do tohoto termínu uhradí doplatek na dani, nebude poplatník podléhat žádným sankcím.

Podstatou zvýšení základu daně dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP bod 2 o nespotřebované zásoby je skutečnost (platná pro vedení daňové evidence), že poplatník při pořízení (nákupu) zásob a jejich zaplacení cenu zásob uplatní přímo do daňově uznatelných výdajů. Protože tyto zásoby nespotřeboval do konce zdaňovacího období předcházející zdaňovacímu období, kdy dochází ke změně způsobu uplatňování výdajů, musí o cenu nespotřebovaných zásob zvýšit základ daně (de facto je vyloučit z již uplatněných výdajů).

Poplatník rovněž nesmí opomenout podat opravný přehled na OSSZ s vyčíslením zvýšení pojistného na sociální pojištění za rok 2018 o částku 0,5 x 100 000 Kč x 0,292 = 14 600 Kč.